Terst – Verona – Benátky

Ve dnech 14. – 22. září 2012 studenti Střední průmyslové školy a Středního odborného učiliště v Uničově se svými pedagogy se zúčastnili zájezdu do severní Itálie, jehož hlavní náplní bylo se seznámit s historií a architekturou tohoto pozoruhodného regionu.
V pátek večer vyrazili studenti naší školy z uničovského autobusového nádraží směrem k severovýchodoitalskému pobřeží, přesněji řečeno do známého letoviska Bibione, které se na konci září připravuje k zimnímu spánku.
První zastávkou je město Terst, na jehož nábřeží jsme navštívili mořské muzeum, kde mimo jiné chovají i cizokrajné hady. Nedaleko odtud se nachází náměstí Sjednocení s výstavními paláci a nádherným výhledem na moře a přístav, kam zrovna připlula velká výletní loď. Naše kroky vedly z Piazza dell’Unitá d’Italia do mírného kopce k bazilice San Silvestro a dále ke katedrále San Guisto, odkud je to, co by kamenem dohodil k hradu San Guisto, ze kterého lze obdivovat celý Terst z ptačí perspektivy. Ještě před osobním volnem jsme prošli kolem Hadriánova amfiteátru a pak už se vrhli do ulic, které kolem poledne byly plné lidí a také svatebčanů, kteří po obřadu ať už vozy, či koňmo zamířili k zámečku Miramare, kam shodou okolností jsme se vydali i my a překvapeni naráželi na známé tváře. Kolem šestnácté hodiny nás uvítalo Bibione s písečnými plážemi, které byly vidět z oken autobusu, neboť chvíli trvalo, než jsme našli náš luxusní apartmán.
    Nedělní a další dva dny byly věnovány především relaxaci, plavání nebo procházkami k místnímu majáku. Až zde si člověk uvědomil, jak asi vypadalo Bibione před několika desítkami let. Písečné pláže porostlé ostrou trávou, místy borovicový porost s listnatými keři a kdesi v dáli směrem do vnitrozemí políčka, porostlá nějakou luštěninou. Úterý se vyhradilo sportovním činnostem. Někteří si vypůjčili kola a jeli prozkoumávat pobřeží, např. k městečku Caorle, jiní vyrazili na pláž, kde sehráli i mezinárodní zápas, tuším že s Němci, v beachvolejbale, nebo zdokonalovali techniku plavání, případně si zašlapali na vodních kolech.
    Středeční dopoledne nás všechny zklamalo, neboť právě při návštěvě Verony nás zkrápěl nepřetržitý déšť. Prohlídku uplakané Verony jsme zahájili na náměstí Bra u starověké arény v samotném centru. Dnes se zde odehrává letní operní festival. Úzkými uličkami jsme se prokousávali k Piazza Erbe, v jehož středu stojí pranýř a kousek odtud po Via Cappello jsme narazili na údajný Juliin rodný dům, před nímž stojí lesknoucí se socha aktérky shakespearovského dramatu. Piazza dei Signori vévodí socha Danta, ale povšimnout si je třeba také Palazzo del Comune s románským nádvořím, Torre dei Lamberti nebo Loggia del Consiglio z období rané renesance. Verona ukrývá spoustu kostelů, např. svaté Anastázie nebo úchvatný románský dóm. Následně jsme putovali po nábřeží řeky Adiže k hradu Scaligerů. O půl třetí nás autobus odvážel k Lago di Garda, přesněji do Sirmione, které nás uvítalo již slunečným počasím. Dvacetiminutová projížďka v motorovém člunu kolem Sirmione nechala zapomenout na promoklé dopoledne. Zdejším lákadlem na turisty jsou známé termální lázně nebo pevnost Scaligerů či jeskyně Catully.  
Čtvrtek, den odpočinku, nás připravil na pátek, kdy vyvrcholil náš pobyt v Itálii, a to návštěvou Benátek. Je třeba připomenout, že jeden den na toto město skutečně nestačí, i když my tam nepobyli ani tolik času. Z Bibione jsme vyrazili v sedm a do přístavu Punta Sabbioni, odkud vyplouvají lodě do Benátek, nás autobus dopravil kolem půl deváté. V devět jsme se nalodili na malou loďku, která nás dopravila téměř do centra města. V deset hodin začala naše pouť křivolakými uličkami, nespočtem mostů a můstků přes kanály, malými náměstími, i když v Benátkách je pouze jedno náměstí San Marco, které jsme si mohli prohlédnout již z loďky. Z nábřeží od kostela Spirito Santo jsme pokračovali na Campo Sant´Agnese a dále k obrazárně Galleria dell´Accademia. Po stejnojmenném mostě jsme přešli Canal Grande, odkud byl nádherný výhled na sídlo Peggy Guggenheimové a ostatní paláce kolem kanálu. Z malého plácku Campo Santo Stefano a odbočkou na Campo San Maurízio to šlo ráz na ráz, na Campo Sant´Anzolo ke Campo Manin a Campo San Luca až k bazilice San Salvador jen kousek od Ponte de Rialto, na kterém se tlačilo nespočet lidí asi proto, že právě nastalo pravé poledne. Následovalo krátké volno a už se pokračovalo k náměstí, kolem San Zuliána, San Marco, kde všichni obdivovali samotnou baziliku, zvonici a paláce Vecchie a Nuove. Volno jsme měli do dvou hodin odpoledne a sraz na molu Riva degli Schiavoni, odkud odplouvala loď k ostrovu Murano, kde jsme měli možnost zhlédnout umění místního skláře, kterému sebevědomí skutečně nechybělo, dokonce pro Čechy dal na své výrobky i značnou slevu. I tak odolala pouze hrstka. Po asi hodinové zastávce na Muránu jsme odpluli zpět do Punty Sabbioni.
    Derniérou za tímto zájezdem se stala sobotní cesta do České republiky, po které jistě každý ocenil, že může spočinout doma v posteli.

 

.