Historie

První léta po druhé světové válce přinesla výrazné změny do dosud zemědělského kraje uprostřed Moravy. Rychlá industrializace země zasáhla i Uničov, jenž se výstavbou Uničovských strojíren změnil z ospalého maloměsta v dynamicky se rozvíjející průmyslová středisko.

Období změn nemohlo zůstat bez odezvy ani v dosavadní struktuře místních škol. Perspektiva zajímavé práce, ale především potřeba technicky zdatných odborníků, přiměla státní orgány po určitém váhání zřídit v roce 1951 ve městě střední průmyslovou školu. První rok byl více než skromný, ale po ročním působení v rámci místního gymnázia, kdy byla otevřena jen jedna třída, se škola osamostatnila. Do vínku dostala masivní budovu z roku 1879 postavenou uničovskou obcí pro své německé gymnázium. Ve školní dílny, nutné pro praktickou výuku, byla adaptována bývalá tělocvična a vybavena zařízením ze zrušených učňovských škol v kraji, což do budoucna přineslo řadu problémů v oblasti tělesné výchovy. Všeobecně vzdělávací předměty učili zpočátku gymnazijní profesoři a odborná příprava byla svěřena externím učitelům z praxe a dojíždějícím učitelům olomoucké průmyslové školy.

Díky dobré pověsti, kterou škola rychle nabývala, ji začali vyhledávat i zájemci ze vzdálenějších míst, pro něž bylo nutné otevřít žákovský domov. Zpočátku bydleli studenti pod dohledem učitelů přímo ve školní budově, kde byla také zřízena kuchyně s jídelnou. Toto provizorium trvalo až do roku 1955. Tehdy škola získala budovu bývalé ubytovny v Litovelské ulici pro vlastní domov mládeže. Tato budova prošla začátkem sedmdesátých let generální rekonstrukcí a je dodnes nedílnou součástí školy.

Přestavba domova mládeže, jistě významná pro samotné studenty, kteří vlastně opustili ponurou ubytovnu, aby se po několika letech hostování v učňovských internátech strojíren a Papcelu vrátili do moderní budovy, která nesrovnatelně lépe zajišťovala potřeby studentského života, nemohla zastínit další dění.

Obnovení provozu v domově mládeže předcházela jiná významná událost. 30. května 1972 došlo k dlouho očekávanému slavnostnímu otevření nové tělocvičny se dvěma sály, učebnou a sociálním zařízením.

Radost přinesla nejen studentům a učitelům tělocviku, kterým skončilo dlouhé období přebíhání do náhradních sálků ve městě, ale i širší sportovní veřejnosti. Spokojení byli především uničovští odbíjenkáři, protože právě oni vedle studentů a učitelů školy významně přispěli svou prací k úspěšnému dokončení stavby a v nové tělocvičně našli příjemné zázemí pro tréninky i mistrovská utkání.

Sedmdesátá léta plynula ve společnosti nenápadně, v šedi normalizační marnosti, což ale neplatilo pro tak dynamickou institucí, jako je střední škola. Zde je stále co zlepšovat, nejen na poli vzdělávacím a výchovném, ale i při vytváření odpovídajícího prostředí. Proto byla zahájena stavba nové trafostanice, bez níž by nebyla možná další modernizace školy a jejího zařízení, zvláště laboratoří a dílen . V interiéru školy se pracovalo za provozu na mramorovém obložení schodiště a chodeb, šatny se přemístily do upravených sklepních prostor, přístupných z provizorního schodiště před ředitelnou. Přesto stará budova doslova praskala ve švech. Nevyhovující kuchyně a jídelna, chronický nedostatek učeben si vyžadovaly neustále zásahy do rozvrhu a připravovaly všem zúčastněným stresující situace.

Zahájení výstavby učebnového pavilonu a moderní kuchyně bylo jediným možným řešením. Ve stejné době vzdělávací reforma zasáhla výuku strojařů a v jejím rámci se třídy prvního ročníku specializovaly na cialis on line pricing in canada obory technologický, konstrukční a provozní.

Utěšeně však pokračovaly stavební práce, takže od podzimu roku 1984 mohli průmyslováci i gymnazisté stolovat v moderní prosvětlené jídelně a o rok později byla zahájena částečná výuka v novém pavilonu, definitivně dostaveném v roce 1986-1987.

Zároveň se původní budova vyloupla ze změti lešenářských trubek a v barevné úpravě, zdůrazňující její novoklasicistní charakter, se rázem zařadila k nejpůsobivějším objektům ve městě.

Škola se všestranně rozvíjela. Doslova k "velkému třesku" v dosavadní tradicí došlo otevřením oboru pozemního stavitelství v roce 1988. Naléhavá potřebnost oboru se projevila okamžitě ve velkém zájmu o tento druh studia. Mladí stavaři si tak mohli v praxi hned ověřovat získané vědomosti při rekonstrukci školního hřiště, tenisového kurtu u domova mládeže, stavebního dvora nebo při vysoce odborné činnosti, jakou bylo překrytí nové budovy sedlovou střechou a vybudování podkrovních ateliérů.

Povinností školy bylo a je nejen zůstávat v centru vzdělání, ale i citlivě reagovat na společenskou poptávku širokého okolí po nových odbornících. Snad proto jsou letošní maturanti už pátí v pořadí, kteří si odnášejí na maturitním vysvědčení razítko SPŠ a OA Uničov. Trochu složitěji je tak vyjádřena současná skutečnost, že se v cestě za vzděláním každé ráno setkávají pod jednou střechou studenti tří oborů, budoucí strojaři, stavaři a ekonomové.

Mgr. Václav Hušek

Historie strojírenského učiliště

Historie strojírenského učiliště je úzce spjata s vývojem v regionu Uničovska po druhé světové válce. Když se v roce 1948 začal u Uničova stavět rozsáhlý komplex strojírenského podniku, vznikla potřeba kvalifikovaných pracovníků – zámečníků, montérů ocelových konstrukcí, soustružníků, slévačů a modelářů. První učni pro vznikající závod byli posláni na studium do Hradce Králové a do Plzně, ale v roce 1950 bylo rozhodnuto, že si podnik bude vychovávat své budoucí zaměstnance ve vlastním učebním zařízení.
Ve školním roce 1950 – 1951 byla zahájena výuka ve Středisku pracujícího dorostu při n. p. Škoda. Rokem 1951 začíná historie odborného učiliště. Teoretické vyučování zpočátku probíhalo v budově bývalé Střední průmyslové školy strojnické v Uničově, praktické vyučování bylo realizováno v Dlouhé Loučce, v části Valšovský Žleb, v prostorách tehdejšího podniku Svit. Na konci roku 1951 se dílny přestěhovaly do nově postavené haly H 2 v areálu Uničovských strojíren.
Současně s tím, jak se budovalo město Uničov, vytvářely se také nové podmínky pro výchovu a vzdělávání učňů. Byl postaven internát na Fučíkově (dnes Moravském) náměstí, praktické vyučování probíhalo stále v prostorách strojírenského závodu a teoretická výuka byla po několika stěhováních přesunuta ve školním roce 1955 – 1956 do budovy internátu na Fučíkově náměstí.
Školní rok 1957 – 1958 zaznamenal velké legislativní změny – byla vytvořena samostatná učiliště, která převzaly pod svou patronaci jednotlivé výrobní podniky. Naše učiliště se stalo Odborným učilištěm Uničovských strojíren.
V průběhu let se měnily názvy školy a rozšiřovaly se studijní obory. Až do konce osmdesátých let byly výroba i výuka centrálně plánovány. Výuka na našem učilišti byla specializovaná na strojírenské, metalurgické a elektrotechnické profese; počty žáků byly stanoveny okresním národním výborem, všichni učni měli s podniky podepsanou učební smlouvu. Tento vývoj zastavila sametová revoluce v roce 1989.
Od důsledného plánování přešlo učňovské školství na začátku devadesátých let k systému všeobecné liberalizace. Vzniklo velké množství nových oborů, v názvech mnohých se objevují slova podnikání a management. Školy vstupují do konkurenčního boje o žáky, podniky se postupně přestávají podílet na financování výuky a neatraktivní obory se vytrácejí z nabídky i výuky. K určité korekci celkové nabídky oborů dochází až ve druhé polovině devadesátých let.
Se vznikem krajů dochází k velkým legislativním změnám, střední školy se dostávají pod správu krajských úřadů, dochází ke slučování škol a oborů. 1. září 2002 se z rozhodnutí Krajského úřadu v Olomouci sloučilo uničovské strojírenské učiliště s učilištěm zemědělským. Sídlo nově vzniklého subjektu zůstalo na Moravském náměstí, nabídka strojírenských a ekonomických oborů se rozšířila o opraváře zemědělských strojů, mechanika opraváře pro motorová vozidla. Teoretická výuka všech učebních i maturitních oborů probíhala až do současnosti v budově na Moravském náměstí, praktická výuka byla realizována na viagra price dvou odloučených pracovištích. Ve vlastních dílenských pracovištích v Uničově a v pronajatých prostorách v Brníčku. Ve školním roce 2012-2013 byla postavena nová dílna pro praktickou výuku v areálu Moravského náměstí a tím je odborný výcvik realizován jen ve vlastních prostorách.
Od začátku své existence v roce 1951 až do současnosti připravila škola do pharmacy levitra praxe tisíce odborníků, vybudovala si výborné technické zázemí a kvalifikovaný pedagogický sbor. Absolventi učiliště mají velmi dobré uplatnění na trhu práce. Škola spolupracuje s desítkami firem v regionu a některé učební obory jsou podporovány a preferovány Olomouckým krajem ve formě žákovských stipendií.


Z rozhodnutí Olomouckého kraje došlo 1. září 2012 ke sloučení Střední odborné školy a Středního odborného učiliště na Moravském náměstí se Střední průmyslovou školou a Obchodní akademií v Uničově a vznikl nový subjekt – Střední průmyslová škola a Střední odborné učiliště Uničov. Obě bývalé školy prošly dlouhým a složitým vývojem s podobným cílem – vychovávat a vzdělávat odborníky hlavně ve strojírenství, stavebnictví a ekonomice. Přejme nově vzniklé škole stejně dlouhou a úspěšnou budoucnost.

.