Projekt partnerství škol Comenius - ADD HEALTH TO LIFE

Období realizace projektu: 1. 8. 2011 – 31. 7. 2013

 


Země partnerských škol: Turecko, Itálie-Sardinie, Polsko, Rumunsko, Litva, Španělsko, Česká republika.

Projekt Add Health to Life je zaměřen na zvyklosti studentů v oblasti rychlého stravování. Fenoménem současného globalizovaného světa se stalo rychlé občerstvení, které nám na jedné straně ušetří čas, ale na druhé degraduje stravovací návyky, jež byly blízké ještě minulým generacím.

Především dospívající mezi 15. - 18. rokem života by měli znát a dodržovat alespoň základní aspekty zdravé výživy, neboť tzv. fast food je sice rychlý, „chutný“, pohodlný, ale jeho častí konzumenti si zadělávají na pozdější zdravotní problémy, o kterých dnes mluvíme jako o civilizačních chorobách. Proto je důležité, aby si studenti uvědomili, že starám-li se o své zdraví, starám se o svou budoucnost a o sebe. Tento projekt podporuje myšlenku Evropské unie, která vyhlásila rok 2011 Evropským rokem dobrovolných činností na podporu aktivního občanství. Projekt vychází z dobrovolné práce studentů spolupracujících na skupinových projektech, z nichž se studenti dovědí o rozdílech nebo podobnostech ve stravovacích zvycích a tradicích jednotlivých zemí, které se do projektu zapojily.
Projekt umožňuje studentům procvičit si cizí jazyk a zvýšit tak motivaci k učení se jazykům, neboť pro veškerý písemný i ústní kontakt je využíván anglický jazyk. Studenti mezi sebou komunikují pomocí sociální sítě Facebook.
Výsledky a výstupy budou prezentovány na společné webové stránce - www.addhealthtolife.eu
Projekt je hrazen z prostředků Národní agentury pro evropské vzdělávací programy.

 

Projektová setkání:

Sedmé setkání - Rumunsko

 Ve dnech 22. – 26. 4. 2013 proběhlo 7. projektové setkání v rámci projektu Add Health to Life ve městě Turda v Rumunsku. První den nás hostitelská škola velmi srdečně přivítala kulturním programem, ve kterém nám studenti, mimochodem na vysoké profesionální úrovni, představili v hudebních a tanečních vystoupeních místní lidové kroje a zvyky. Dopoledne jsme měli možnost prohlédnout si školu, která byla vyzdobena pracemi studentů souvisejícími se samotným projektem, který je zaměřen na zdravý životní styl, ale také nahlédnout do tříd s právě probíhajícím vyučováním. Zajímavostí pro nás byla školní kaple, kterou mohou využívat jak studenti, tak učitelé, ale také policistka, která je přítomna ve školní budově po dobu vyučování.

 Během celého pobytu byl pro nás připraven rumunskými kolegy opravdu bohatý a zajímavý program. Kromě prohlídky samotného města Turdy jsme navštívili i okolní pozoruhodná místa, jako přírodní rezervaci Turda Gorges s ohromujícím kaňonem, pevnost Alba Iulia, lovecký zámeček Huntercastle s replikou Drákuly, výrobnu sýrů v Coltesti s ochutnávkou vynikajících sýrů nebo solný důl Turda Salina, který je už dnes jen historickou památkou. Návštěva etnografického muzea nám přiblížila nejen historii a původní zvyky obyvatel Transylvánie, ale umožnila nám vyzkoušet si některá dávná řemesla, jako tkaní na tkalcovském stavu, zdobení velikonočních vajíček voskem nebo výrobu keramické misky na hrnčířském kruhu.

 Podnikli jsme také celodenní výlet do města Kluž. Po krátké prohlídce centra nás přivítali na Univerzitě zemědělských studií a veterinární medicíny USAMV, kde v laboratořích studenti testují vlastními silami vyrobené vzorky mléčných produktů, jogurtů, pekařských výrobků, ale také uzenin a piva. Některé vzorky jsme mohli také ochutnat.

 Hlavním bodem projektového setkání však byl pochod městem – Fast food boxes march. Studenti „oděni“ do krabic s nápisy upozorňujícími na nezdravost konzumace jídel rychlého občerstvení procházeli hlavní ulicí hostitelského města a snažili se tak upoutat pozornost místních obyvatel. Cíl této akce se podařilo naplnit, neboť vzbudila zájem i místní televizní stanice, která s účastníky natočila krátký spot.

 Pobyt v Rumunsku byl posledním setkáním dvouletého mezinárodního projektu Partnerství škol Comenius, a proto loučení s učiteli a studenty z ostatních partnerských škol z Turecka, Polska, Rumunska, Litvy, Španělska a Sardinie bylo naplněno smutkem. Vytvořili jsme opravdu skvělou partu lidí, která dokázala spolupracovat na společných úkolech a vytvořit tak příjemnou atmosféru na všech projektových setkáních. Ta byla přínosná jak pro studenty, kteří poznali jiné kulturní zvyklosti pobytem v hostitelských rodinách, tak pro samotné učitele, jež poznali vzdělávací systémy daných zemí. Studenti tak získali nové kamarády, zlepšili své komunikační schopnosti v anglickém jazyce a prohloubili své znalosti o jednotlivých zemích. A to byl hlavní cíl a smysl mezinárodního studentského projektu.

 Jana Weigelová, koordinátorka projektu

 

Šesté setkání - Sardínie

Česká výprava v čele se třemi kantorkami, dne 16. března 2013 vyrazila na dlouhou a namáhavou cestu za našimi přáteli nejen ze Sardinie. Tohoto meetingu se jako vždy zúčastnily všechny školy, které jsou v projektu Comenius zařazené. Ale zpět k naší cestě. Vyrazili jsme brzy ráno z Uničova směrem na letiště do Vídně. Už to byl pro mě docela kámen úrazu. Nervozita z prvního letu ve mně stoupala a čas odletu se neúprosně blížil.

 Nicméně nějak jsem se na to krásné místo přeci dostat musela a po odbavení na vídeňském letišti už nebylo úniku. Musela jsem zatnout zuby a vydržet to. Prvotní strach však rázem po startu letadla vymizel. Byl to nádherný pohled na zasněžené vrcholky Alp a následně mořské pobřeží. Postupně ze mne nervozita opadala. Přistávali jsme v Římě a dále pokračovali dalším letadlem do největšího města Sardinie, a sice Caghliari.

 Tady jsme měli domluvenou jednu noc v malém hotýlku uprostřed města. „Nebude to žádný luxus“, říkaly paní učitelky. I přes to se mi líbil styl a jednoduchost pokojů. Přijeli jsme dost vyčerpáni a tak jsme se zmohli jen na sprchu a následnou večeři. Šli jsme na naši první pořádnou italskou pizzu. Naši noví italští přátelé nás vzali do nejlepší pizzerie v Caghliari. Ta pizza byla bezkonkurenční!!! Obrovská doslova jako kolo od trakaře. Pak ještě sladký desert - tiramisu a pomaličku do hajan. Ráno nás čekalo seznámení s městem. Po snídani jsme si opět sbalili kufry a vydali se na prohlídku velkoměsta. Vyrazili jsme do ulic a navštívili jsme spoustu turisticky zajímavých míst.

 Večer jsme se sešli s ostatními výpravami na letišti. Bilgin, který je hlavou celého projektu, přiletěl i s celým tureckým týmem nedlouho po našem příjezdu na letiště. Taktéž i španělská výprava. Později se přidávali další a další. Čekal na nás autobus a ten nás měl dopravit do cílového městečka Tortoli, kde na nás měli čekat naši hostitelé. Neuvěřitelně jsem se těšila na Cristinu, která u nás byla ubytovaná během české návštěvy v listopadu 2011 a dost jsme se spřátelily. Proběhla už jen večeře a vyčerpání mě skolilo. Takže šup do peřin a načerpat síly na další náročný den.

 Bylo krásné pondělní ráno. Vydali jsme se s Cristinou do jejich školy. Tam proběhlo uvítání a různé seznamovací hry. Teď když už se částečně prolomily ledy a napětí z neznáma, nás italští studenti vzali do jejich výuky. Jejich styl učení je dosti odlišný od našeho. Naši učitelé, kteří si stěžují na hluk, přitom jde slyšet i spadnutí špendlíku, by učiteli v italské škole být nemohli. Křik, že už po deseti minutách i mě bolela hlava, se linul ze všech tříd. Jejich škola byla s podobným zaměřením jako naše. Zaměřená na průmysl a hlavně ekonomiku. Seznámili jsme se tedy s jejich školou a po tom nás čekal raut s jejich typickými jídly. Později jsme navštívili některá místa pro toto město důležitá. Například kostel, knihovnu a v neposlední řadě radnici, kde nás vítal sám starosta a opět nám nachystal pohoštění. Ta obrovská mísa čerstvých jahod byla úžasná! Ani z tohoto místa jsme neodcházeli s prázdnou. Dostali jsme propagační a upomínkové materiály týkající se města Tortoli.

 Program byl skutečně nabitý. Odpoledne už nás čekala prohlídka Arbataxu. Byl to zážitek. Procházeli jsme se jedním z turisticky nejdražších míst v celé Sardinii. Ubytovací komplex byl velmi rozsáhlý. Procházeli jsme se krásnou přírodou. Připomínalo nám to tu zoologickou zahradu, jelikož všude pobíhala volně puštěná zvířata - osli, koně, poníci, divoká prasata, pštrosi a další. Večer nás čekalo vystoupení místního folklóru v divadle. Krásné kroje, tradiční tance, to vše završilo finálové vystoupení školní kapely. Byl to opět zážitek.

A byl tu další den. Šli jsme opět do školy, kde jsme si zahráli volejbal a poté jsme pokračovali na další výlet. Čekala nás cesta mini-vláčkem po městečku Baunei. Toto místo je známé tím, že je zaměřeno na původní řemesla a původní styl života. Projeli jsme tedy vláčkem městečko a pokračovali dál a výš do hor. Dostali jsme se na několik vyhlídek, ke kostelíku, k pozůstatkům původních domů, k propasti, k jezírku uprostřed divoké přírody i ke skále, která vypadala jako lidský obličej. Program však ještě nekončil. Dalším místem návštěvy bylo město Santa Maria Navaresse. Konečně jsme se dostali na obrovskou písečnou pláž. Moře bylo průzračně modré a velmi klidné. Voda však byla ještě docela studená. V místním bistru jsme poobědvali a než jsme se vrátili zpět do Tortoli, čekal nás největší zážitek celého týdne. Tím byla jednoznačně plavba na motorovém člunu po širém moři. Pluli jsme dokonce i kolem nejoblíbenějšího místa paní profesorky Čiklové – Pedra Longa. Skála Pedra Longa je v podstatě symbolem tohoto regionu i celé Sardinie. Byl to úžasný zážitek. Vlny se odrážely od skály, člun se pomalu kolíbal a my byli unešení tou krásou. 

A už před námi byly jen 2 dny. Středa byla pojatá volněji. Ráno jsme šli opět do výchozího místa, tedy do školy. Nasedli jsme do autobusu a vyjeli směrem do městečka Tertenia. Tady jsme se seznámili s tradiční výrobou sýrů a dokonce jsme měli i možnost ochutnat.

 Ve středu bohužel nebylo ideální počasí a tak byl zrušen turnaj v plážovém volejbale. My jsme si však poradili. Hráli jsme různé hry v tělocvičně. Ve večerních hodinách jsme se vydali do města na nákupy. Jako každému děvčeti se mi tato část dne líbila nejvíce.

 A byl tu čtvrtek. Výlet do městečka Orgosolo. Domy v tomhle městě jsou pokreslené nástěnnými malbami, které znázorňují nejdůležitější světové události, například hladomor v Africe, teroristický atentát na dvojčata v New Yorku 2001 a další. Město na mě působilo silnou negativní energií. Ale každý by měl něco vědět i o historii. Poté jsme se podívali do muzea tradičních masek. Večer nás čekala závěrečná párty. Studenti se postarali o hudbu a jejich rodiče o občerstvení. Hodně se zpívalo, tančilo a všichni jsme se velmi dobře bavili.

 Pátek 22. března 2013 – den odjezdu. Brzké ranní vstávání a hlavně loučení s našimi náhradními rodinami a novými kamarády. Ukápla mi i nejedna slzička. Dostala jsem však slib, že moje “adoptivní“ rodina z Tortoli o prázdninách přijede za námi do Česka. Už teď se na ně opět těším. Závěrem můžu říct jen jedno slovo, které tento pobyt pod záštitou projektu plně vystihuje, a tím slovem je: „SKVĚLÉÉÉ!“

 Michaela Hartlová 4. C (v doprovodu Michaely Římské 2. C a Filipa Hofírka 2. B)

 

 

Páté setkání - Turecko

Když jsme s Vaškem Outratou kývli na to, že se vydáme v rámci projektu “ Add Health to Life“ do Turecka, bylo nám jasné, že nuda rozhodně nebude. Těšili jsme se o to více, když jsme zjistili,že se k nám d o party přidá pan profesor Bezděk a celé to povede paní profesorka Čiklová. Takže pokud správně počítám na prstech, náš Czech team měl složení 3 + 1, tedy tři chlapi a jedna žena. Paní profesorka to okamžitě okomentovala slovy: „ Se třema chlapama jsem ještě nejela!“ A já jsem od té chvíle přezdíval této akci „ My tři a Petra“. Nedočkaví a natěšení jsme se vydali na dalekou, únavnou 17- hodinovou cestu směr Turecko s cílem, kterým bylo město Niksar.

 Naše cesta začala v neděli o půl 2 ráno u domu paní Čiklové v Litovli, kde jsme všichni měli sraz. Odtud byla započata jízda automobilovými vozy našich tatínků, kteří nás vezli do Brna, odkud vyjížděl, tolik všem známý autobus Student Agency. Žlutý bus nás bez problémů dopravil na Vídeňské letiště. Již tam začal český předkrm v podobě bábovky, která byla upečena paní profesorkou. Musím říci, že my chlapci, jsme měli obrovský problém ji vůbec sníst, nikoliv však proto, že by nebyla dobrá, byla vynikající! Ale proto, že jsme už měli každý v sobě nějaký ten rohlík se salámem nebo chleba s řízkem. K tomu ještě upozorňoval pan profesor na to, že veze z čerstvě zabitého prasete produkty, které taktéž dřív nebo později musíme ochutnat. Před námi byl první ze dvou letů. Let č. 1 se zastávkou Istanbul - Atatürkovo letiště. Poté let č. 2 s přistáním na malém letišti v Samsunu, kde nás čekali další přátelé z projektu. Vyjeli jsme mikrobusem do Niksaru. Tedy přesněji řečeno mikrobusem s ostatními vyjela pouze paní profesorka, my tři chlapi jsme vyjeli vozem, namačkaní na zadních sedadlech jako sardinky, nevědíc, jak či onak se posunout, abychom nebyli tak skroucení. Cesta vozem byla dosti náročná, navíc nám k tomu nenahrávalo deštivé počasí, turecké silnice a jejich styl jízdy, jenž je poněkud drsnější než ten náš. Ale nakonec jsme dorazili v pořádku a ve zdraví do Niksaru. U místního, útulného hotelu si nás vyzvedli naši hostitelé, u kterých jsme byli ubytováni.

A je tu první den! My studenti vyrážíme místní městskou dopravou na obhlídku partnerské školy. Po prohlídce školní budovy zvenku i zevnitř, pozdravu „Merhaba“ snad se všemi studenty, jsme přešli do vedlejší budovy. Zde byl meeting v Turecku oficiálně zahájen. Na scénu přišlo tradiční, domácí malováni „Ebru“. Potom oběd v tureckém stylu a pak jazykový kurs, kde každá země učila ostatní země několik základních slovíček a vět ve svém rodném jazyce. Následovala prohlídka města s přivítáním na radnici a setkáním s jeho představiteli. Následovně jsme se přesunuli do kulturního sálu, kde nás čekal nádech lidových tureckých tanců v krojích a hudební vystoupení. Na scénu přišli také připravované prezentace, včetně té naší, i se zhlédnutím filmu s detektivní zápletkou „Sherlock Holmes“. Pak jsme se rozešli, každý se svým hostitelem domů, kde nás čekala první společná večeře s rodinou.

Do druhého dne jsme vkročili velice vesele. Hned po snídani v rodině, jsme se vydali na místí autobusové nádraží. Očekával nás první výlet do města Tokat. Již v autobuse jsme se trhali smíchy, když nám pan Bezděk oznámil, že měl ranní budíček už v 5:07h, protože mešita, kterou měl hned vedle svého okna v hotelu, svolává 5x denně a začíná již po páté hodině ráno. Tedy vyrazili jsme, Czech team seskupený na sedadlech za sebou a držící při sobě. Na programu byla návštěva výrobny vín, džusů a ovocných marmelád, prohlídka mešity a historického muzea. Musím říci, že nás tým měl velice zajímavou metodu, pokud šlo o návleky v muzeích, a hygienická opatření v právě zmiňované „Džusárně“. Mužská sekce zde zaujala speciálně vytvořenou pozici a to ve formě, pan profesor přidržuje paní Čiklové nožku, já nasazuji návlek, Vašek fotí a paní Čiklová se usmívá. Vše začíná po zvolání věty: „ Panové, na svá místa!“ Po této exkurzi nás čekal oběd – pizza po Turecku, salát a voda či mléčný nápoj zvaný Ayran. Pak přišel čas na nakupování a vstup do zdejších jeskyní, ve kterých bylo okolo 19 stupňů Celsia. Hned na začátku prohlídky jsme zjistili, že pan Bezděk překládá bez absolutního zaváhání výklad o jeskyních z angličtiny do češtiny výpravě z Polska. Abych to uvedl na pravou míru, pan profesor nás celou přípravu do Turecka držel v iluzích, že neumí ani slovo anglicky, zde se ukázalo, že opak je pravdou. Potom už nás očekávala večeře, kde hlavní roli sehrál turecký kebab.

Následující den byl opět výletní, tentokrát do města Amasya. Zde jsme si prohlédli staré historické zříceniny, pokochali se hezkým pohledem na město ze skalnatých míst. Naše kroky také vedly do muzea mumií. K obědu na zdejší vyhlídce nám připravili jogurtovou polévku, hranolky, opečené mleté maso, kuřecí kousky a salát. Samozřejmě s možností přikusování tureckého chleba, který se v tureckých končinách podává takřka ke všemu. Potom jsme si prošli město a měli přes hodinu čas na nákupy, neboli shopping. Pak už byl cíl pouze dojet zpět do Niksaru, kde jsme se navečeřeli v rodině. Před námi byl poslední den. Nejprve jsme zašli na místní školský úřad, kde nás uvítali výše postavení lidé a poděkovali za spolupráci na projektu. Potom cesta autobusem , do nám již známé školy, kde jsme si zasportovali, prohlédli se fotky z fotografické soutěže a očekávali její výsledky. Následovala cesta autobusem k místnímu lesoparku, kde jsme si vyzkoušeli různé sportovní atrakce, výrobu palačinek plněných sýrem a také se nám naskytnul krásný výhled na město Niksar, které má 33 000 obyvatel. A nakonec ještě vyjížďka na hrad v Niksaru. Pak si rychle připravit věci na cestu domů a hlavně se ukázat v co nejlepším světle na závěrečné večeři a diskotéce, která se konala na střeše jedné z místních restaurací. Večeře byla chutná. Na řadu přišlo pár živých hudebních vystoupení, včetně předání dárků v rámci soutěže „ Můj tajný přítel v Turecku“, kdy jste si vylosovali na začátku pobytu někoho ze studentů, kterému jste předali nějaký dáreček. Taktéž se rozdávali upomínkové a děkovné předměty ze setkání všech zemí v Turecku. Závěrem se zhasla světla, rozjela se diskotéka, na niž se přijel podívat osobně i Elton John, který všem zazpíval…..:)

„Aby mohlo být nějaké vítání, musí být nějaké loučení.“ říká Zdeněk Svěrák ve filmu Vratné láhve. I na nás přišel čas rozloučení, smíchu a slz, že všechno to rychle uteklo a pomalu to končí. Každý den jsme se večer vydávali s Vaškem a našimi přáteli do víru nočního života. Navštěvovali jsme jednu čajovnu, kterou jsme si velmi oblíbili, kde se podával ten silný, turecký čaj. Ani poslední den nebyl výjimkou. A pak už to šlo všechno, tak jako předtím, ale pozpátku. Odjezd od hotelu mikrobusem, my chlapci z Moravy zase automobilem. Potom odlet letadlem ze Samsunu do Istanbulu a z Istanbulu do Vídně. Jízda „žluťáskem“ Student Agency do Brna, přičemž jsme se naposledy společně vyfotili.A pak už zbýval rozvoz automobilem domů.

Kdybych měl napsat, že to bylo skvělé – lhal bych. Bylo to „Geniální!“, jak by poznamenal Vašek. Bylo to neopakovatelné, pestré a nádherné. A nebyla u toho paní Nuda, protože u takové party nemohla uspět! Měli jsme tu možnost vyzkoušet si turecký styl života, poznat a objevit nové lidi a kamarády. Získat zkušenosti s dorozuměním v anglickém jazyce, i když já a pan Bezděk jsme zastávali heslo: „ S češtinou nejdál dojdeš.“ Bylo toho opravdu hodně a pořád málo, včetně těch historek, které můžeme vyprávět o tom, co se nám přihodilo. Zkrátka dovezli jsme si domů bohatě naplněnou škatuli dojmů, zážitků, poznatků a vzpomínek. A to jenom díky Turecku a té naší super partě!!!

 A co bychom mile vzkázali těm, kteří by se rádi zapojili do projektu v budoucnu? Neváhejte a jděte do toho! Není to jenom možnost vycestovat, není to jenom zkušenost a zkouška vlastních znalostí z cizího jazyka. Je to především obrovská chuť jít do něčeho nového s něčím novým. A my si myslíme, že každý rád zkouší nové věci, protože nové věci jsou výzvou a impulzem k naplnění a uskutečnění. Proto hezky po česku vyzýváme všechny ty, kteří mají onu energii, elán a ochotu ke spolupráci. Protože…Nic ztratit nemůžete, můžete jenom a pouze získat!!!

 Josef Kovář 4.C (odborná asistence Václav Outrata 2.C)

 

Čtvrté setkání - Litva

V neděli dne 23. září jsme se vydali na dlouhou cestu do Litvy, kde se měl uskutečnit další turnus mezinárodního školního projektu Add Health to Life. Náš český tým se brzy ráno setkal v Olomouci, kde nás naložil autobus Student Agency, který nás zavezl do Brna. Tam jsme přestoupili na druhý autobus, jehož cílová stanice byla ve Vídni na letišti. Z Vídně jsme odletěli kolem jedné hodiny odpoledne, a pro ty z nás, pro které to byl první let, to byl neskutečný zážitek. Po cca 2 hodinách jsme přiletěli do Rigy, hlavního města Lotyšska. Tam jsme se setkali se s tureckým týmem. Čekali jsme ještě na tým ze Španělska, abychom mohli odjet autobusem, který byl speciálně pro nás přistavený a měl nás zavést přímo do Litvy ke gymnáziu. V nočních hodinách jsme konečně dorazili na místo. Naše hostitelské rodiny si nás vyzvedli a odvezli k sobě domů.

V pondělí ráno jsme přišli do školy, kde jsme se všichni sešli ve školní aule. Projekt byl zahájen ředitelem školy a starostou města a následně se představili jednotlivé týmy (Česká republika, Turecko, Španělsko, Litva, Rumunsko, Polsko, bohužel italský tým nedorazil L ). Po představení jsme si prohlédli školu a pak jsme vyrazili ve skupinkách na prohlídku a poznávání města Kupiškis. Následoval oběd ve školní jídelně. Po obědě jsme měli hodinu aerobiku a pak už zbývala jen prohlídka místního kostela.

Druhého dne jsme vyrazili do hlavního města Litvy, Vilniusu. Cesta byla daleká, ale v autobuse byla zábava. Když jsme dorazili na místo, vystoupili jsme na náměstí, kde jsme nastoupili do prohlídkového autobusu s výkladem. Vilnius byl opravdu krásný a moc jsme si to užili. O dvě hodiny později nás autobus vyložil opět na tom samém náměstí a my dostali rozchod. Nakoupili jsme si suvenýry a jeli na oběd. Po obědě už na nás přišla únava, ale ještě před námi byla prohlídka Trakaje, což je tzv. Vodní hrad. Tohle místo bylo opravdu nádherné a opět všichni šíleli hlavně ze suvenýrů. Poté jsme jeli na večeři a pak už nás čekala jen cesta zpět do hostitelských rodin.

Ve středu jsme se vydali do Anyksciai. Kousek od města jsme navštívili skanzen, kde jsme si mohli zkusit střílet z luku anebo si vyrazit vlastní minci pro štěstí. Dojeli jsme do města a šli na prohlídku kostela. Někteří si vyšli i na věž, podívat se po okolí. Potom jsme jeli do dalšího skanzenu v přírodě, tam nám vysvětlili, jak se peče Litevský chléb a každý si mohl udělat svůj vlastní bochníček na památku. Poobědvali jsme a vydali se směr – Rokiškis. Prohlédli jsme si místní zámek, který sloužil jako museum a ti šikovnější si vyrobili na památku Rokiškijskou sponu. Došli jsme na náměstí a autobusem se dopravili na večeři. Den jsme zakončili vypouštěním lampionů štěstí, při kterém jsme málem podpálili les. A s klidem v srdci, že se tak nestalo, jsme se vydali opět domů.

Byl čtvrtek a nás čekal poslední den strávený s ostatními týmy projektu. Ráno jsme si zasoutěžili ve skupinkách a pak jsme se přesunuli do školní budovy, kde jsme čekali na učitele, až nám přinesou potřebné potraviny pro výrobu národního jídla. Po zdařeném výkonu následovala ochutnávka. Přesunuli jsme se na hlavní náměstí, tam jsme předvedli naše nacvičené vystoupení aerobiku a mohli si ulevit, že je to za námi. Vrátili jsme se do školy na oběd a po obědě následoval basketball. Po skončení basketballu jsme měli volno před závěrečnou párty. Školy se rozloučili proslovem a rozdali se dárky. Večer se pomalu chýlil ke konci, když kluci z Polska předvedli znamenitou ohnivou show. Přijeli jsme do hostitelské rodiny v pozdních večerních hodinách a dostali jsme od nich dárky na památku.

V pátek to všechno skončilo nadobro a my jsme se konečně vrátili domů. Byl to poučný a nezapomenutelný týden. Doporučujeme se zapojit do projektu Add Health to Life!   

Romana Navrátilová 2.C

 

Třetí setkání - Španělsko
Třetí setkání projektu ADD HEALTH TO LIFE proběhlo ve Špalnělsku ve městě Castellon v termínu 22. 4.- 27. 4. 2012. Byli vybráni tři studenti – Michaela Římská 1. C, Petra Mazuchová 1. C a Filip Hofírek 1. B.
Náročná cesta začala v neděli v 1 hodinu ráno, kdy jsme odjeli autem směr Brno. Následovala cesta autobusem Student Agency do Vídně a poté letadlem do Valencie. Po dvanácti hodinách jsme konečně dorazili vlakem do města Castellon, kde na nás čekali naši hostitelé.
Druhý den jsme se všichni sešli ve škole v tělocvičně, kde jsme hráli seznamovací hry. Poté jsme si prošli budovu školy a následně jsme šli všichni společně na prohlídku města. Navštívili jsme kostel a věž, ze které byl krásný pohled na celé město a okolí . Příjemně nás také přivítali na městské radnici. Po vynikajícím obědě, kterým bylo španělské národní jídlo – paella, jsme navštívili místní baziliku.
Třetí den jsme zahájili aktivitami na PC pro projekt ADD HEALTH TO LIFE. Poté jsme šli do typické španělské tržnice Mercado, kde najdete ty nejexotičtější plody moře. Na této prohlídce nás doprovázela i místní televize a dělala se studenty rozhovory. Filip Hofírek se tak na chvíli stal filmovou hvězdou a do rozhovoru se zapojil. Odpoledne byla na programu prohlídka místní university UJI, která nám spíše připomínala studentské městečko. 14 tisíc studentů univerzity má k dispozici všechno, co ke svému studiu a volnému času potřebují.
Čtvrtý den jsme navštívili Valencii, kde jsme strávili úžasné odpoledne v Oceánografickém centru (podmořský svět). Byl to neskutečný zážitek! Vystoupení delfínů pak uzavřelo nádherný den.
Pátý den jsme začali s prezentacemi jednotlivých států. Každá země vyhodnotila výsledky druhého dotazníku a ukázala prezentace, které se týkaly Fast Foodu nebo ovoce a zeleniny. Kolem desáté hodiny jsme odjeli na pláž, kde jsme hráli plážové hry a někteří odvážlivci se vykoupali ve studeném moři. Pak následovala prohlídka Kuchařské školy, kde nám předvedli, jak se vaří španělská národní jídla (paela, fideua, gaspačo a tortilla de patata), která jsme mohli ochutnat. Po výborném obědě jsme procházkou došli do rybářského přístavu. Tam jsme mohli vidět, jak ryby a mořské plody putují přímo z rybářské lodi až do mrazících aut včetně aukce. Večer jsme se všichni sešli v restauraci DENIM, kde proběhla závěrečná večeře s diskotékou.
I přes velmi nabitý program jsme si celý pobyt užili i se svými hostitelskými rodinami. Přivezli jsme si plno nádherných zážitků, na které nikdy nezapomene!
Michaela Římská 1. C
Petra Mazuchová 1. C
Fotogalerie

 

Druhé setkání - Polsko
Druhé setkání projektu ADD HEALTH TO LIFE proběhlo v Polsku v městečku Wschowa v termínu 18.3. - 23.3. 2012. Bylo vybráno pět studentů – Kalusová Kristýna 2.C, Martinů Andrea 2.C, Nezhyba Lukáš 4.B, Pořízek Martin 4.C a Januška Petr 4.C.
V neděli v dopoledních hodinách jsme vyjeli od uničovského kina a po pětihodinové cestě jsme přijeli do městečka Wschowa, kde na nás čekali naši hostitelé, u kterých jsme strávili zbytek dne.
Druhý den jsme začali jógou, poté proběhlo seznamování studentů všech zúčastněných zemích (Itálie, Rumunsko, Španělsko, Litva, Turecko, Polsko) prostřednictvím integračních her, prohlídka školy a hry ve městě. Po obědě ve škole následovala soutěž o nejlepší prezentaci své země za účasti ředitelky školy a starosty města. Večer jsme strávili individuálně se svými hostitelskými rodinami.
Třetí den jsme se naučili tančit polonézu a belgické tance. Dále byl na programu výlet do městečka Leszno, kde jsme si zahráli bowling, prohlédli centrum města a naobědvali se v místní restauraci. Odpoledne jsme vyráběli „Marzannu“ – symbol jara. V 19:00 začal polský večer, ve kterém byla zahrnuta slavnostní večeře, ohnivá show a diskotéka.
Čtvrtý den v ranních hodinách proběhlo pálení „Marzanny“, potom následovaly sportovní soutěže a v poledne jsme odjeli do Leszna. Odpolední program byl věnován animacím v nákupní galerii, kde jsme se v maškarních kostýmech snažili přilákat obecenstvo a malovat malým dětem obrázky na tváře. Večer jsme strávili v hostitelských rodinách.
Pátý den jsme začali s prezentacemi jednotlivých států – každá země vyhodnotila své výsledky dotazníku, který se týkal zdravého životního stylu. Kolem 12. hodiny jsme odjeli na koňskou farmu, kde jsme se mohli projet na koních a opéct si buřty. Poté jsme měli volný čas na balení svých zavazadel. Večer proběhla závěrečná večeře s karaoke.
Celé setkání jsme si všichni skvěle užili.
Kristýna Kalusová 2. C
Martinů Andrea 2. C
Fotogalerie

 

První setkání - ČR
První setkání se konalo u nás – v České republice od 21. 11. – 25. 11. 2011. Byli vybráni dva studenti, kteří měli zajistit přivítání delegace v Praze. Tam se vydali Veronika Matalová a Lukáš Nezhyba. Po přivítání a ubytování v hostelu Arpacay byla společná večeře, a poté procházka noční Prahou a setkání s italskou delegací na Václavském náměstí. Druhý den jsme cizince provedli po nejdůležitějších a nejznámějších místech Prahy a naobědvali jsme se v typické české restauraci. Odpoledne následovala cesta vlakem na Červenku – ve vlaku byla spousta zábavy a řeč rozhodně nestála :-( Po příjezdu na nás čekal autobus do Uničova, kde si své svěřence vyzvedli hostující studenti.
Středu jsme strávili v naší škole. Hned ráno jsme si prohlédli tělocvičnu a dílny. Poté jsme se přemístili do budovy školy, následovala prohlídka různých učeben, kde se naší návštěvě líbilo. Další částí programu bylo zábavné dopoledne pod vedením Srbky Mileny. Hráli jsme seznamovací hry a hry spojené s projektem. Po obědě následovaly prezentace jednotlivých škol. Kolem páté hodiny jsme opustili budovu školy a o další program se postarali jednotlivci, kteří ubytovávali zahraniční studenty.
Ve čtvrtek ráno jsme se sešli ve škole a následoval velice nabitý program. Jako první nás čekala prohlídka litovelského pivovaru, zakončená jak jinak než ochutnávkou piva a olomouckých tvarůžků. Hrad Bouzov patří mezi nejnavštěvovanější památky v České republice a je vyhledávaným místem filmařů, takže jsme tam nemohli chybět ani my. Po prohlídce krásného hradu jsme se autobusem přemístili do Litovle, kde nás čekal oběd. Nemohli jsme mít nic jiného než tradiční svíčkovou, abychom zahraniční návštěvě představili i naši kuchyni. Jelikož se blížila první adventní neděle, jeli jsme do Olomouce, kde se na náměstí rozsvěcoval vánoční strom a my si tak mohli užít předvánoční atmosféru. Celý den byl zakončen ve školní jídelně závěrečným rautem, který připravily naše paní kuchařky. Celý projekt se nesl v duchu dobré nálady. Zdokonalili jsme se v anglickém jazyce, i když někdy bylo těžké se domluvit a navázali jsme nové kontakty. Myslím, že jsme si setkání všichni užili a budeme na něj dlouho vzpomínat.
Michaela Haeuslerová 4.C
Fotogalerie



 

.