Přehled akcí

Česká výprava v čele se třemi kantorkami, dne 16. března 2013 vyrazila na dlouhou a namáhavou cestu za našimi přáteli nejen ze Sardinie. Tohoto meetingu se jako vždy zúčastnily všechny školy, které jsou v projektu Comenius zařazené. Ale zpět k naší cestě. Vyrazili jsme brzy ráno z Uničova směrem na letiště do Vídně. Už to byl pro mě docela kámen úrazu. Nervozita z prvního letu ve mně stoupala a čas odletu se neúprosně blížil.

 Nicméně nějak jsem se na to krásné místo přeci dostat musela a po odbavení na vídeňském letišti už nebylo úniku. Musela jsem zatnout zuby a vydržet to. Prvotní strach však rázem po startu letadla vymizel. Byl to nádherný pohled na zasněžené vrcholky Alp a následně mořské pobřeží. Postupně ze mne nervozita opadala. Přistávali jsme v Římě a dále pokračovali dalším letadlem do největšího města Sardinie, a sice Caghliari.

 Tady jsme měli domluvenou jednu noc v malém hotýlku uprostřed města. „Nebude to žádný luxus“, říkaly paní učitelky. I přes to se mi líbil styl a jednoduchost pokojů. Přijeli jsme dost vyčerpáni a tak jsme se zmohli jen na sprchu a následnou večeři. Šli jsme na naši první pořádnou italskou pizzu. Naši noví italští přátelé nás vzali do nejlepší pizzerie v Caghliari. Ta pizza byla bezkonkurenční!!! Obrovská doslova jako kolo od trakaře. Pak ještě sladký desert - tiramisu a pomaličku do hajan. Ráno nás čekalo seznámení s městem. Po snídani jsme si opět sbalili kufry a vydali se na prohlídku velkoměsta. Vyrazili jsme do ulic a navštívili jsme spoustu turisticky zajímavých míst.

 Večer jsme se sešli s ostatními výpravami na letišti. Bilgin, který je hlavou celého projektu, přiletěl i s celým tureckým týmem nedlouho po našem příjezdu na letiště. Taktéž i španělská výprava. Později se přidávali další a další. Čekal na nás autobus a ten nás měl dopravit do cílového městečka Tortoli, kde na nás měli čekat naši hostitelé. Neuvěřitelně jsem se těšila na Cristinu, která u nás byla ubytovaná během české návštěvy v listopadu 2011 a dost jsme se spřátelily. Proběhla už jen večeře a vyčerpání mě skolilo. Takže šup do peřin a načerpat síly na další náročný den.

 Bylo krásné pondělní ráno. Vydali jsme se s Cristinou do jejich školy. Tam proběhlo uvítání a různé seznamovací hry. Teď když už se částečně prolomily ledy a napětí z neznáma, nás italští studenti vzali do jejich výuky. Jejich styl učení je dosti odlišný od našeho. Naši učitelé, kteří si stěžují na hluk, přitom jde slyšet i spadnutí špendlíku, by učiteli v italské škole být nemohli. Křik, že už po deseti minutách i mě bolela hlava, se linul ze všech tříd. Jejich škola byla s podobným zaměřením jako naše. Zaměřená na průmysl a hlavně ekonomiku. Seznámili jsme se tedy s jejich školou a po tom nás čekal raut s jejich typickými jídly. Později jsme navštívili některá místa pro toto město důležitá. Například kostel, knihovnu a v neposlední řadě radnici, kde nás vítal sám starosta a opět nám nachystal pohoštění. Ta obrovská mísa čerstvých jahod byla úžasná! Ani z tohoto místa jsme neodcházeli s prázdnou. Dostali jsme propagační a upomínkové materiály týkající se města Tortoli.

 Program byl skutečně nabitý. Odpoledne už nás čekala prohlídka Arbataxu. Byl to zážitek. Procházeli jsme se jedním z turisticky nejdražších míst v celé Sardinii. Ubytovací komplex byl velmi rozsáhlý. Procházeli jsme se krásnou přírodou. Připomínalo nám to tu zoologickou zahradu, jelikož všude pobíhala volně puštěná zvířata - osli, koně, poníci, divoká prasata, pštrosi a další. Večer nás čekalo vystoupení místního folklóru v divadle. Krásné kroje, tradiční tance, to vše završilo finálové vystoupení školní kapely. Byl to opět zážitek.

A byl tu další den. Šli jsme opět do školy, kde jsme si zahráli volejbal a poté jsme pokračovali na další výlet. Čekala nás cesta mini-vláčkem po městečku Baunei. Toto místo je známé tím, že je zaměřeno na původní řemesla a původní styl života. Projeli jsme tedy vláčkem městečko a pokračovali dál a výš do hor. Dostali jsme se na několik vyhlídek, ke kostelíku, k pozůstatkům původních domů, k propasti, k jezírku uprostřed divoké přírody i ke skále, která vypadala jako lidský obličej. Program však ještě nekončil. Dalším místem návštěvy bylo město Santa Maria Navaresse. Konečně jsme se dostali na obrovskou písečnou pláž. Moře bylo průzračně modré a velmi klidné. Voda však byla ještě docela studená. V místním bistru jsme poobědvali a než jsme se vrátili zpět do Tortoli, čekal nás největší zážitek celého týdne. Tím byla jednoznačně plavba na motorovém člunu po širém moři. Pluli jsme dokonce i kolem nejoblíbenějšího místa paní profesorky Čiklové – Pedra Longa. Skála Pedra Longa je v podstatě symbolem tohoto regionu i celé Sardinie. Byl to úžasný zážitek. Vlny se odrážely od skály, člun se pomalu kolíbal a my byli unešení tou krásou. 

A už před námi byly jen 2 dny. Středa byla pojatá volněji. Ráno jsme šli opět do výchozího místa, tedy do školy. Nasedli jsme do autobusu a vyjeli směrem do městečka Tertenia. Tady jsme se seznámili s tradiční výrobou sýrů a dokonce jsme měli i možnost ochutnat.

 Ve středu bohužel nebylo ideální počasí a tak byl zrušen turnaj v plážovém volejbale. My jsme si však poradili. Hráli jsme různé hry v tělocvičně. Ve večerních hodinách jsme se vydali do města na nákupy. Jako každému děvčeti se mi tato část dne líbila nejvíce.

 A byl tu čtvrtek. Výlet do městečka Orgosolo. Domy v tomhle městě jsou pokreslené nástěnnými malbami, které znázorňují nejdůležitější světové události, například hladomor v Africe, teroristický atentát na dvojčata v New Yorku 2001 a další. Město na mě působilo silnou negativní energií. Ale každý by měl něco vědět i o historii. Poté jsme se podívali do muzea tradičních masek. Večer nás čekala závěrečná párty. Studenti se postarali o hudbu a jejich rodiče o občerstvení. Hodně se zpívalo, tančilo a všichni jsme se velmi dobře bavili.

 Pátek 22. března 2013 – den odjezdu. Brzké ranní vstávání a hlavně loučení s našimi náhradními rodinami a novými kamarády. Ukápla mi i nejedna slzička. Dostala jsem však slib, že moje “adoptivní“ rodina z Tortoli o prázdninách přijede za námi do Česka. Už teď se na ně opět těším. Závěrem můžu říct jen jedno slovo, které tento pobyt pod záštitou projektu plně vystihuje, a tím slovem je: „SKVĚLÉÉÉ!“

 Michaela Hartlová 4. C (v doprovodu Michaely Římské 2. C a Filipa Hofírka 2. B)