Historie

První léta po druhé světové válce přinesla výrazné změny do dosud zemědělského kraje uprostřed Moravy. Rychlá industrializace země zasáhla i Uničov, jenž se výstavbou Uničovských strojíren změnil z ospalého maloměsta v dynamicky se rozvíjející průmyslová středisko.

Období změn nemohlo zůstat bez odezvy ani v dosavadní struktuře místních škol. Perspektiva zajímavé práce, ale především potřeba technicky zdatných odborníků, přiměla státní orgány po určitém váhání zřídit v roce 1951 ve městě střední průmyslovou školu. První rok byl více než skromný, ale po ročním působení v rámci místního gymnázia, kdy byla otevřena jen jedna třída, se škola osamostatnila. Do vínku dostala masivní budovu z roku 1879 postavenou uničovskou obcí pro své německé gymnázium. Ve školní dílny, nutné pro praktickou výuku, byla adaptována bývalá tělocvična a vybavena zařízením ze zrušených učňovských škol v kraji, což do budoucna přineslo řadu problémů v oblasti tělesné výchovy. Všeobecně vzdělávací předměty učili zpočátku gymnazijní profesoři a odborná příprava byla svěřena externím učitelům z praxe a dojíždějícím učitelům olomoucké průmyslové školy.

Díky dobré pověsti, kterou škola rychle nabývala, ji začali vyhledávat i zájemci ze vzdálenějších míst, pro něž bylo nutné otevřít žákovský domov. Zpočátku bydleli studenti pod dohledem učitelů přímo ve školní budově, kde byla také zřízena kuchyně s jídelnou. Toto provizorium trvalo až do roku 1955. Tehdy škola získala budovu bývalé ubytovny v Litovelské ulici pro vlastní domov mládeže. Tato budova prošla začátkem sedmdesátých let generální rekonstrukcí a je dodnes nedílnou součástí školy.

Přestavba domova mládeže, jistě významná pro samotné studenty, kteří vlastně opustili ponurou ubytovnu, aby se po několika letech hostování v učňovských internátech strojíren a Papcelu vrátili do moderní budovy, která nesrovnatelně lépe zajišťovala potřeby studentského života, nemohla zastínit další dění.

Obnovení provozu v domově mládeže předcházela jiná významná událost. 30. května 1972 došlo k dlouho očekávanému slavnostnímu otevření nové tělocvičny se dvěma sály, učebnou a sociálním zařízením.

Radost přinesla nejen studentům a učitelům tělocviku, kterým skončilo dlouhé období přebíhání do náhradních sálků ve městě, ale i širší sportovní veřejnosti. Spokojení byli především uničovští odbíjenkáři, protože právě oni vedle studentů a učitelů školy významně přispěli svou prací k úspěšnému dokončení stavby a v nové tělocvičně našli příjemné zázemí pro tréninky i mistrovská utkání.

Sedmdesátá léta plynula ve společnosti nenápadně, v šedi normalizační marnosti, což ale neplatilo pro tak dynamickou institucí, jako je střední škola. Zde je stále co zlepšovat, nejen na poli vzdělávacím a výchovném, ale i při vytváření odpovídajícího prostředí. Proto byla zahájena stavba nové trafostanice, bez níž by nebyla možná další modernizace školy a jejího zařízení, zvláště laboratoří a dílen . V interiéru školy se pracovalo za provozu na mramorovém obložení schodiště a chodeb, šatny se přemístily do upravených sklepních prostor, přístupných z provizorního schodiště před ředitelnou. Přesto stará budova doslova praskala ve švech. Nevyhovující kuchyně a jídelna, chronický nedostatek učeben si vyžadovaly neustále zásahy do rozvrhu a připravovaly všem zúčastněným stresující situace.

Zahájení výstavby učebnového pavilonu a moderní kuchyně bylo jediným možným řešením. Ve stejné době vzdělávací reforma zasáhla výuku strojařů a v jejím rámci se třídy prvního ročníku specializovaly na obory technologický, konstrukční a provozní.

Utěšeně však pokračovaly stavební práce, takže od podzimu roku 1984 mohli průmyslováci i gymnazisté stolovat v moderní prosvětlené jídelně a o rok později byla zahájena částečná výuka v novém pavilonu, definitivně dostaveném v roce 1986–1987.

Zároveň se původní budova vyloupla ze změti lešenářských trubek a v barevné úpravě, zdůrazňující její novoklasicistní charakter, se rázem zařadila k nejpůsobivějším objektům ve městě.

Škola se všestranně rozvíjela. Doslova k „velkému třesku“ v dosavadní tradicí došlo otevřením oboru pozemního stavitelství v roce 1988. Naléhavá potřebnost oboru se projevila okamžitě ve velkém zájmu o tento druh studia. Mladí stavaři si tak mohli v praxi hned ověřovat získané vědomosti při rekonstrukci školního hřiště, tenisového kurtu u domova mládeže, stavebního dvora nebo při vysoce odborné činnosti, jakou bylo překrytí nové budovy sedlovou střechou a vybudování podkrovních ateliérů.

Povinností školy bylo a je nejen zůstávat v centru vzdělání, ale i citlivě reagovat na společenskou poptávku širokého okolí po nových odbornících. Snad proto jsou letošní maturanti už pátí v pořadí, kteří si odnášejí na maturitním vysvědčení razítko SPŠ a OA Uničov. Trochu složitěji je tak vyjádřena současná skutečnost, že se v cestě za vzděláním každé ráno setkávají pod jednou střechou studenti tří oborů, budoucí strojaři, stavaři a ekonomové.

Mgr. Václav Hušek

Historie strojírenského učiliště

Historie strojírenského učiliště je úzce spjata s vývojem v regionu Uničovska po druhé světové válce. Když se v roce 1948 začal u Uničova stavět rozsáhlý komplex strojírenského podniku, vznikla potřeba kvalifikovaných pracovníků – zámečníků, montérů ocelových konstrukcí, soustružníků, slévačů a modelářů. První učni pro vznikající závod byli posláni na studium do Hradce Králové a do Plzně, ale v roce 1950 bylo rozhodnuto, že si podnik bude vychovávat své budoucí zaměstnance ve vlastním učebním zařízení.

Ve školním roce 1950–1951 byla zahájena výuka ve Středisku pracujícího dorostu při n. p. Škoda. Rokem 1951 začíná historie odborného učiliště. Teoretické vyučování zpočátku probíhalo v budově bývalé Střední průmyslové školy strojnické v Uničově, praktické vyučování bylo realizováno v Dlouhé Loučce, v části Valšovský Žleb, v prostorách tehdejšího podniku Svit. Na konci roku 1951 se dílny přestěhovaly do nově postavené haly H 2 v areálu Uničovských strojíren.

Současně s tím, jak se budovalo město Uničov, vytvářely se také nové podmínky pro výchovu a vzdělávání učňů. Byl postaven internát na Fučíkově (dnes Moravském) náměstí, praktické vyučování probíhalo stále v prostorách strojírenského závodu a teoretická výuka byla po několika stěhováních přesunuta ve školním roce 1955–1956 do budovy internátu na Fučíkově náměstí.

Školní rok 1957–1958 zaznamenal velké legislativní změny – byla vytvořena samostatná učiliště, která převzaly pod svou patronaci jednotlivé výrobní podniky. Naše učiliště se stalo Odborným učilištěm Uničovských strojíren.

V průběhu let se měnily názvy školy a rozšiřovaly se studijní obory. Až do konce osmdesátých let byly výroba i výuka centrálně plánovány. Výuka na našem učilišti byla specializovaná na strojírenské, metalurgické a elektrotechnické profese; počty žáků byly stanoveny okresním národním výborem, všichni učni měli s podniky podepsanou učební smlouvu. Tento vývoj zastavila sametová revoluce v roce 1989.

Od důsledného plánování přešlo učňovské školství na začátku devadesátých let k systému všeobecné liberalizace. Vzniklo velké množství nových oborů, v názvech mnohých se objevují slova podnikání a management. Školy vstupují do konkurenčního boje o žáky, podniky se postupně přestávají podílet na financování výuky a neatraktivní obory se vytrácejí z nabídky i výuky. K určité korekci celkové nabídky oborů dochází až ve druhé polovině devadesátých let.

Se vznikem krajů dochází k velkým legislativním změnám, střední školy se dostávají pod správu krajských úřadů, dochází ke slučování škol a oborů. 1. září 2002 se z rozhodnutí Krajského úřadu v Olomouci sloučilo uničovské strojírenské učiliště s učilištěm zemědělským. Sídlo nově vzniklého subjektu zůstalo na Moravském náměstí, nabídka strojírenských a ekonomických oborů se rozšířila o opraváře zemědělských strojů, mechanika opraváře pro motorová vozidla. Teoretická výuka všech učebních i maturitních oborů probíhala až do současnosti v budově na Moravském náměstí, praktická výuka byla realizována na dvou odloučených pracovištích. Ve vlastních dílenských pracovištích v Uničově a v pronajatých prostorách v Brníčku. Ve školním roce 2012–2013 byla postavena nová dílna pro praktickou výuku v areálu Moravského náměstí a tím je odborný výcvik realizován jen ve vlastních prostorách.

Od začátku své existence v roce 1951 až do současnosti připravila škola do praxe tisíce odborníků, vybudovala si výborné technické zázemí a kvalifikovaný pedagogický sbor. Absolventi učiliště mají velmi dobré uplatnění na trhu práce. Škola spolupracuje s desítkami firem v regionu a některé učební obory jsou podporovány a preferovány Olomouckým krajem ve formě žákovských stipendií.

Z rozhodnutí Olomouckého kraje došlo 1. září 2012 ke sloučení Střední odborné školy a Středního odborného učiliště na Moravském náměstí se Střední průmyslovou školou a Obchodní akademií v Uničově a vznikl nový subjekt – Střední průmyslová škola a Střední odborné učiliště Uničov. Obě bývalé školy prošly dlouhým a složitým vývojem s podobným cílem – vychovávat a vzdělávat odborníky hlavně ve strojírenství, stavebnictví a ekonomice. Přejme nově vzniklé škole stejně dlouhou a úspěšnou budoucnost.